Měsíc podnikání na volné noze

Sice podnikám s přestávkami už nějaký čas, ale tenhle rok beru jako začátek mých opravdových podnikatelských aktivit. Možná spíš začátek mého snažení dělat něco stabilního, co mi dává smysl. A to je svět onlinu. A zkouším to na fulltime.

Abych se trochu představil. Jmenuji se Jarda. Fotku mám dole pod článkem, ale teď tam nelezte a čtěte.

V létě se mi narodila dcera. A já si už na začátku loňského roku slíbil, že si dám po porodu trochu „volníčko“ z pracovního života a budu se věnovat přítelkyni a nové dceři.

Porod je totiž docela dřina. Překvapilo mě, že to není tak rychlé a zábavné, jako ve filmu. Šest hodin jsem seděl v porodnici na židli vedle přítelkyně. Šíleně mě z toho bolely záda. A přítelkyně taky nevypadala, že si to zrovna užívá.

Ale k věci.

Užívání si miminka je jedna věc, ale narovinu vám povím, že je taky spousta času na přemýšlení. O tom co bylo, co by mělo být. A tak. Prostě, že mě současný obor neuspokojoval. Určitě to znáte.

Jenže, ve 34 letech, není jednoduché změnit profesní obor. Takže po pár pohovorech jsem se dopřemýšlel až k nechuti nechat se zase někde zaměstnat.

Být zaměstnanec mi nevadí, ale serou mě ty šílený pohovory s HR specialist scientologist juniorists managerists s jejich ještě šílenějšími otázkami na mé silné a slabé stránky. A vůbec ty řeči o ničem, který stejně studentka Germanistiky nedokáže vyhodnotit, a to ani po přechodu na kunsthistorii.

Nápad

A tak se zrodila myšlenka

Dost naivní myšlenka se zrodila. Že bych mohl začít dělat „lepší“ webovky pro klienty.

Internet mě baví už od roku 1999. A už v té době jsem se podílel na jeho kreativním rozvoji a masívním rozmachu svýma MFAčkama a jinýma blbostma. Vlastně nebýt mě, tak by internet nevypadal, tak jak vypadá. Takže internet byla jasná volba.

A vlastně jsem si chtěl vždycky zkusit zůstat jenom na vlastní noze.

No a teď k té naivitě.

Při procházení webovek, místních živnostníků, podnikatelů a malých firem, jsem si všiml několika zajímavých poznatků:

1. Webovky stojí za prd
2. Webovky jsou zastaralé a nefunkční, neresponzivní
3. Webovky mají spousty nedodělků a nemají SSL
4. Obsah webovek vypadá, jak kdyby ho psal politik, co zrovna mlží o tom, v čem podniká
5. Nakonec 1+2+3+4. Prostě všechno dohromady

Také jsem si všiml, že tyhle webovky jim dělají stejní webaři, co dělají webové stránky za pár korun, ale za to přeSEOoptimalizované s různými super doplňky, jako „vymazlený logíčko“ nebo s jinou super grafikou.

Problém je v tom, že ty stránky jsou prostě k ničemu. Jak z informační stránky, tak z té, že je nikdo nenajde. No, jsou podnikatelům na nic.

Jak jim to říct?

Plán byl následovný

Vyhledával jsem si „raněné ovečky“, co jsou zapadlé v SERPu. Nebo takové, co si v tom SERPu stojí prostě špatně, a pár změn by je vystřelilo nahoru. Jaký přínos by to mělo víme všichni co todleto teď čteme. Že jo?

Samozřejmě to nesměl být klempíř, automechanik, karosář a jiný řemeslník. Oni prostě mají práce nad hlavu, a nechtějí přijímat zaměstnance, aby vydělali víc peněz a měli víc starostí. Stačí jim to, co mají. Šťastní lidé.

Ale ostatních firem, obchodů a jiných podnikavců, je víc než dost.

Můj skvělý nápad se skrýval právě v těch nedodělcích, zastaralosti, špatném obsahu, nepoužitelnosti a nebezpečnosti stránek.

Dlouhou dobu jsem si v hlavě pohrával s myšlenkou, jak oslovovat zákazníky, co jim nabídnout a jak?

Ještě delší dobu jsem měl v hlavě myšlenku, že to chci dělat přes klasickou poštu. Takovou tu, jak má ty oranžový krabice po ulicích. Prostě posílat dopis s rozborem starých webových stránek a s průvodním dopisem. Co nabízím, proč to udělat, co to bude stát.

Překvapilo mě, že to nebyl můj původní převratný marketingový vynález. Najednou o tom psal SEOPizzař a on ten nápad vyštrachal na nějakém anglickém diskusním fóru. To pro mě byl šok. Jmenovalo se to metoda 7878 a ne metoda Jardy Pajskra. Stejná situace, jako když jsem tenkrát vymyslel Facebook.

Musel jsem si pospíšit.

Rozbor webových stránek
Ilustrační obrázek. Jak to asi vypadalo.

No nebudu vás dlouho napínat. Ze 7 rozeslaných dopisů nepřišla jediná odpověď. A to jsem zkoušel ve 3 dopisech dát takovou akční nabídku, co nelze odmítnout.

Nic se nedělo, takže jsem musel začít jednat

Kontaktoval jsem potencionální klienty. Přímo, telefonem.
Nechtěl jsem je tlačit ke zdi. Chtěl jsem se hlavně dozvědět, jestli pošta pořád funguje, jako dřív. Tedy, že doručuje dopisy. A pak jsem se chtěl dozvědět, co si o tom klienti myslí? Jako o mém dopisu.

Samozřejmě jsem se dozvěděl, že se dopisem zabývali. Ale! Nechtějí to řešit. Nebudou to řešit. Příjemné bylo, že všichni měli čas si o tom povídat. To mě mile překvapilo.

Jasně, teď je budu „stalkovat“ a budu pozorovat, jestli to fakt nechtěli řešit nebo to nechtěli řešit konkrétně se mnou. Protože je mi jasné, že to jako první řešili s webařem, co jim ty stránky dojeb**.

Zajímavé je, že nikomu nevadí platit vysoký měsíční paušál (někdy kolem 1000 Kč) za provoz webových stránek. Za provoz stránek, které nefungují, nevodí zákazníky. Za stránky, které nikdo nenavštěvuje.

Z telefonátů jsem se podprahově dozvěděl, že jim je jedno, jak stránky fungují, protože tomu vlastně nerozumí. Čemu nerozumím, to je mi ukradené.

Tady jsem si vzpomněl na moje rozhovory s automechanikem. On mi také pořád vypráví o nějakých olejích a sjetých pneumatikách. Mě to taky nezajímá. Buď ať to vymění, nebo mi dá pokoj.

A co dál?

Nejsem sice specialista na velké weby, jako Karel Borovička. Ale malé firmy nepotřebují velká řešení.

Webové stránky chci klientům tvořit pořád, protože si myslím, že mám co nabídnout. Ale později se chci spíš věnovat jejich obsahu, co na stránkách mají a pomáhat jim ho vylepšovat. Aby více prodávali a tak. Však to znáte.

No prostě mě láká víc SEO problematika a copywriting, než tvorba webů.

Na druhou stranu mě napadlo plnit sny a potřeby těm, kteří chtějí „balíčkové řešení“. Tedy pořízení webu, jako přesně specifikovaný balíček. S možností „bezstarostného“ řešení v podobě paušálu.

Takže vytvářím web (na jiné doméně než tenhle), co se bude ubírat balíčkovou metodou, ale s tím, že klientům pomohu udělat ty stránky lepší, použitelnější a srozumitelnější. A aby z nich měli užitek, a nejenom finanční výdaj. Prostě jasný rozdíl oproti konkurenci.

Pokud se mi podaří najít dobré řešení, na které klienti slyší, a prodejní metodu, která bude úspěšná, tak je cíl jasný. Budovat firmu. Ale to je daleko.

Výsledek po jednom měsíci

Jedna jediná poptávka.

Ta přišla od klienta, kterému jsem posílal akční nabídku. Samozřejmě se ozval až po skončení nabídky. Ale jsem protřelý obchodník, takže jsem udělal jinou „horší“ akční nabídku, aby to byl win-win obchod.

Ze 7 nabídek, je to docela dobrý konverzní poměr, ale já myslím, že to stejně nefunguje. Kdyby se chtěli věnovat věcem, které v rozboru uvádím, tak to udělají se svým stávajícím webařem. On by se z toho rozboru alespoň něčemu přiučil, ale nejsem tu od toho, abych někoho vzdělával. Zadarmo.

Na začátku roku jsem si dal požadavek, kolik chci do konce roku vydělat podnikáním. Vlastně kolik musím, protože jsem teď na volné noze.

Přirozeně jsem si výdělky rozplánoval podle měsíců a klientů, které potřebuji získat.

Počítal jsem se 3-4 klienty za měsíc. Takže realita se docela liší.

No a tady je ta moje fotka.

Kdo to sdílne bude mít 1000 let štěstí. Mrk, mrk.
Share on Facebook
Facebook
5Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin

6 komentářů u „Měsíc podnikání na volné noze“

  1. Fajn článek. Pokud si dobře vzpomínám, tak ta metoda 7878 byla založena na tom, že podnikatel kontaktuje i lidi, kteří nepotřebují jen něco zlepšit, ale vytvořit to od nuly. Radek seopizzař taky kontaktoval hotely bez webů. To je určitě jednodušší cesta. I když otázka zní, kolik malých firem nemá v ČR webovky? Asi jich moc nebude. Na Islandu jsou prý na tom s weby hůř. Ale těžko tomu uvěřit.

    • Díky za koment Michaelo. Ona ta metoda 7878 byla založená na jiném principu. Myslím, že tam šlo o ovlivňování recenzí na Google. V ČR se také najde spousta lidí/firem bez webů. Problém je vysvětlit těm lidem další přidanou hodnotu. Znám firmy s obraty v řádech desítek milionů a weby nemají. Jasně, kdybych jim udělal web, tak by se rázem vyhouply na miliardy. 🙂

      • Já jsem u svého prvního klienta šla trošku jinou cestou. Prostě jsem se pokusila objednat a když to nešlo tak jsem napsala sáhodlouhé rozhořčení že by s tím měli něco dělat a pokud by měli zájem ze jim s tím helfnu… První odeslané rozhořčení a první klient… Konverze dobra. Jestli to ale teď funguje netuším

        • Ja se snažil ty maily krátit, co to šlo :-). Teď je prodlužuji a pozoruji lepší reakce.

          Jinak ta metoda byl jen takový nápad. Nevyšel no :-).

  2. 😀
    Tak to by mě zajímalo, co je to za firmy 🙂
    Myslela jsem, že se to týkalo toho „clean“ byznysu. Dík za opravu. Btw. držím palce s novou kariérou.

    • Jsou to firmy, které vznikly ještě před rokem 2000. V té době byl luxus mít web. Jsou to firmy pro b2b klientelu. V 90. letech vytvořili produkty a služby. A ty v čase přizpůsobují novým požadavkům trhu.

      Oni nemají potřebu si dělat web. Znamenalo by to pro ně další starosti. Driv si všechno obtelefonovali a objeli sami a teď to dělají jejich zaměstnanci.

      Šéfům je lehce přes 60. Do firmy chodí na pár hodin týdně. Jinak si užívají života.

Napsat komentář